Reprodukce psů
V současné době je v řadě chovatelských klubů velmi často diskutovaným tématem problematika úspěšného zabřezávání chovných zvířat. MVDr. Roman Vitásek Ph.D. byl osloven zástupci chovatelských klubů plemena hovawart a moloss k objasnění přístupu a řešení některých reprodukčních problémů. Výstupy z diskuze a zodpovězené otázky byly se souhlasem autora poskytnuty i klubu KCHRR ke vzdělávání naší členské základny.
1) Jak
určit správný den krytí feny? Kdy, pokud vůbec, je vhodné krytí zopakovat?
Zvyšuje se tzv. překrytím, pravděpodobnost zabřeznutí feny a ovlivňuje to počet
štěňat ve vrhu?
Při
termínování krytí je vhodné vycházet z chování feny během hárání,
charakteru výtoku, svolnosti k páření atd. Nejpřesnější metodou pro
stanovení optimální doby na krytí je stanovení koncentrace progesteronu
v periferní krvi. Další možností je posouzení stěru z pochvy,
případně sonografické vyšetření vaječníků.
Pokud se provádí opakované krytí, tak je vhodný interval 48 hodin. Překrytím se zvyšuje pravděpodobnost zabřeznutí, zvláště v situacích kdy není fena dobře načasovaná anebo má pes horší kvalitu ejakulátu. Opakovaným krytím se díky tomu může zvýšit úspěšnost zabřeznutí i počet štěňat ve vrhu.
2) Může chovatel
nějakým způsobem podpořit zabřeznutí feny, například podáváním vitamínů,
stravou a zátěží?
Nejdůležitějším
faktorem pro úspěšné zabřeznutí je krytí ve vhodném termínu. Samozřejmě, že i
ostatní faktory hrají určitou roli, ale ne tak významnou. Vycházím z toho,
že chovné feny jsou v dobré fyzické a psychické kondici a mají zajištěnou
optimální výživu i zátěž.
3) Jako
první jste v ČR zavedl endoskopicky asistovanou transcervikální
inrauterinní inseminaci u fen, jaký je úspěch zabřezávání fen po přirozeném
krytí a inseminačním krytí?
Pokud
jsou feny v dobrém zdravotním stavu, bez výrazných obtíží s pohlavní
aktivitou a jsou kryté/inseminované v optimální dobu plodným psem, tak se
úspěšnost zabřezávání po krytí i po intrauterinní inseminaci nativním semenem
pohybuje kolem 85-90 %.
4) Naváži
na předchozí otázku a ještě ji doplním o dotaz na úspěšnost zabřeznutí po
použití chlazeného, mraženého či čerstvě odebraného spermatu psa?
Obecně
jsou při použití konzervovaného ejakulátu výsledky zabřezávání nižší,
z důvodu horší kvality spermií než je tomu u nativního ejakulátu a
pohybuje se kolem 60 - 80 %.
5) Může
majitel psa nějak pomoci zlepšit kvalitu spermatu krycího psa např.
vitamínovými preparáty, stravou nebo zátěží psa?
Při
optimální výživě a zátěži si nemyslím, že je potřeba podávat
další preparáty.
6) Za jak
dlouho po krytí se obnoví psovi sperma, aby bylo dostatečně kvalitní pro další
krytí?
U psa
se tvoří spermie neustále a ten se může použít na krytí i několik dní po sobě
bez výrazného negativního vlivu na kvalitu ejakulátu. Při ejakulaci se totiž
neuvolní veškeré zásoby spermií, které jsou uložené v nadvarleti.
Samozřejmě při častějším využití je potřeba zajistit několikadenní oddych na
"doplnění" zásob spermií.
7) Poslední
dobou se mi zdá, že stoupá počet psů s problémy s prostatou, myslíte si to
také? Čím to je to způsobené, případně máte nějaké doporučení jak tomu
předcházet?
Problémy
s prostatou měli psi vždy, ale majitelé to v minulých obdobích moc
neřešili. Další významnou roli hraje výrazné zvýšení délky života psů za
posledních 20 let, a tudíž větší výskyt těchto problémů ve vyšším věku.
Bohužel jedinou prevencí je
kastrace.
8) V
jakém věku by u štěňátek měla být již sestouplá varlata a co dělat, když v
tomto věku ještě sestouplá nejsou?
Fyziologicky
sestupují varlata u psů ve stáří 10 - 14 dní po porodu. Každopádně by měla být
v době odstavu již dobře fixovaná v šourku. Pozdější sestup již není
úplně v pořádku, i když k němu dochází. Jelikož se jedná o dědičnou
vadu, tak medikamentózní ošetření není úplně vhodné. My doporučujeme u
kryptorchidních jedinců jejich kastraci do stáří 4 let, a to z důvodu
vyššího rizika nádorových změn na nesestouplém varleti.
9) Jak z
vlastní zkušenosti, tak i z funkce kontrolora vrhu pro klub, eviduji velmi časté
císařské řezy u našich moloss fen. Je to tím, že mívají velká štěňata, či často
velmi početné vrhy, nebo jaký je Váš názor na větší četnost císařských řezů u
velkých/obřích plemen?
Určitě
významnou roli hraje velikost štěňat a jejich počet. S tím může být
spojena horší schopnost dělohy se během porodu kontrahovat a tyto štěňata
vytlačit.
10) Jaký
je Váš názor na dědičnost rozmnožovacích pudů? U spousty plemen se vyskytuje
čím dál více psů, kteří nemají zájem krýt a feny co se nechtějí nechat
přirozeně nakrýt.
Mimo
další faktory i zde hraje dědičnost určitou roli. Obecně by se tato zvířata
s poruchami chování během krytí neměla používat k chovu.
11) Jak
správně stanovit optimální termín krytí?
Začínáme
standardním posouzením vlastního průběhu hárání feny. Všímáme si zejména
chování, svolnosti k páření a důležitý je i charakter výtoku. Nejpřesnější
odpověď nám však jednoznačně poskytne až laboratorní vyšetření krve, konkrétně
stanovení koncentrace progesteronu.
12) Jaké
faktory ovlivňují úspěšnost zabřeznutí?
V první
řadě je to obecné zdraví feny, její pravidelný cyklus, fyziologický průběh
hárání a správný termín krytí. Samozřejmostí by mělo být nakrytí zdravým,
plodným psem - pak je až 90% šance na zabřeznutí. U zbývajících 10 % nebřezích
fen se může uplatnit cca 200 dalších příčin.
13) Jaký
máte názor na vakcinaci proti herpes virům?
Herpes
virus se vyskytuje v populaci psů přirozeně a velká většina zvířat se
s ním již setkala a vytvořila si své vlastní protilátky. Je potřeba tuto
vakcinaci individuálně zvážit, já osobně se nepřikláním k nutnosti plošné
vakcinace, ale za určitých situacích je toto ošetření vhodné.
14) Jaké
jsou nejčastější příčiny neúspěšného zabřezávání fen?
Mezi
jednoznačně nejdůležitější příčinu poruch plodnosti patří nesprávné načasování
krytí.
Mezi
další faktory patří plodnost psa a feny. U fen se jedná především o funkční
poruchy cyklu, chronická onemocnění dělohy a to jak degenerativní změny
sliznice děložní, tak nespecifické záněty sliznice děložní.
Poměrně velkou roli zde hraje i genetika, sestavení vhodného chovného páru dle doporučení chovatelského klubu. U lidí se předpokládá, že až 20 % těhotenství je ukončeno z genetických příčin.
Vliv prostředí - chovatelské podmínky, kvalita výživy, toxické látky, antibiotika, kortikoidy, hormonální přípravky použité na oddálení hárání, pracovní zátěž, chronický stres (celý den sama v bytě nebo kotci). U chronického stresu dochází k negativnímu ovlivnění hormonálního řízení pohlavní činnosti a tím následně k poruchám plodnosti.
Hormonální vlivy a to především poruchy činnosti štítné žlázy, nadledvin a slinivky břišní.
Ve velmi
omezené míře i infekční faktory jako jsou bakterie, viry, paraziti, plísně a
houby.
15) Jaký
je Váš názor na nyní populární genetické testy baktérií ovlivňující plodnost
(mykoplasmy, ureaplasmy)?
V chovech
psů je diagnostikován pouze jediný původce, který jednoznačně způsobuje poruchy
plodnosti u fen i psů, a to je Brucela canis. Tato bakterie se v Evropě
nevyskytuje. Jiní potenciálně patogenní původci se uplatní pouze za určitých
podmínek, a většinou způsobují jiná onemocnění, než je postižení pohlavního
aparátu.
Obecně
preventivní stěry z pochvy u zdravých zvířat nemají smysl. V pochvě každé
zdravé feny se vyskytuje běžná mikroflóra, která má důležitý úkol - zajišťovat
zde rovnováhu. I u klinicky zdravých fen
se zjišťují v pochvě potenciálně patogenní mikroorganismy. V případě
narušení této mikroflóry může dojít ke změně zastoupení těchto mikroorganismů a
tyto mikroorganismy pak mohou za určitých okolností v omezené míře
způsobovat problémy s reprodukcí.
Určitý diagnostický význam těchto vyšetření je u fen a psů v případě prokázaného zánětu pohlavního aparátu. Jedná se o situace, kdy je kromě zánětu opakovaně diagnostikován pouze jeden druh baktérie a současně je zjištěna její vysoké koncentrace. Pokud je nutná léčba, je také potřeba zvážit použití i jiných léčiv než antibiotik.
Obecně podávání antibiotik u klinicky zdravých zvířat, pouze na základě těchto testů, je nevhodné. Totéž platí pro neuvážené podávání antibiotik v období krytí, v tomto případě se jedná o kontraindikaci. Důsledkem těchto ošetření je prokazatelně vyšší riziko následného zánětu dělohy, pyometry.
Myslím
si, že diagnostický význam těchto testů se přeceňuje, jelikož příčina poruch
plodnosti u psů je pravděpodobně úplně jiná viz předchozí výčet.